Za co bych dnes riskoval/a obuškem přes záda?

Bojovala bych za pravdu a spravedlnost. Pravdu, jak to tehdy opravdu bylo. Je smutné, že dnešní děti jsou krmeny tím, co v minulém režimu údajně bylo či nebylo, avšak realita je jiná.
Naopak dnes žijeme v době, kdy je nám všechno nařizováno a zakazováno a naše údajná demokracie jen dělá z lidí blázny.
Navíc, demokracie nerovná se anarchie.. bohužel mnoho lidí to tak má.

Za co dnes bojovat a s kým? Přímo před námi se odehrává popření svobody i demokracie a národ spí ve vlastní iluzi. Je pro mě bolestivé, sledovat filozofickou fakultu, jenž má být tím hlavním pilířem, kdo pozvedne ducha a rozum nad touto dobou plnou krátkozrakých řešení, manipulace, korupce, vyhrůžek a stále častěji odhalených lží. Vidím pokrytectví a jeden narativ, které jde napříč spektrem každé úrovně života a dotýká se nás každého. Mám obavu, že se probudíme příliš pozdě… Každý den jsou lidé diskriminováni za to, že si nedají TEČKU, která zcela prokazatelně neřeší to, aby člověk covid nedostal. A ten politik, kdo toto popře a vydírá tím společnost, by měl nést za to následky. Všichni jsme byli a jsme nadále podvedeni a vy se ptáte za co schytat rány?  

Musela jsem se nad tímu trochu zamyslet, abych na nic nezapomněla. Sama jsem to ze začátku, když jsem ještě nechápala, o co vlastně šlo. Pak mi několik let zpátky jeden dokument otevřel oči a popravdě mě dost vyděsilo, co se na Národní třídě tehdy dělo. Ale kdyby se situace nedejbože opakovala, půjdu do ulic a nějaké rány mi budou jen dodávat sílu vzdorovat dál.
Spousta věcí, se kterými souhlasím, už tu padla, ale myslím, že není na škodu je zopakovat 🙂
Rány obuškem nebo čímkoliv jiným bych tedy riskovala:
Za rovnoprávnost pro všechny a tím nemyslím jen naší malou zemičku.
Za možnost studovat to, co chceme a nezávisle na tom, jak vysoko jsou postavení moji rodiče, nebo jestli oni sami mají nějaký titul.
Za to, aby každý měl možnost někde složit hlavu, za všechny neprávem vězněné lidi.
Za odsuzované menšiny a lidi bez naděje.
Za světový mír a konec utiskování těch, kteří neodpovídají společenským konvencím.

Vždyť jsme všichni lidi, tak proč má pořád někdo pocit, že má nad všemi navrch a právo rozhodovat za nás?

Rozhodně bych ta záda nastavil za ten úžasný pocit, který si, na stará kolena, vždycky a vždycky užívám, když frčím po Evropě přes hranice, a NIKDO mne nestaví…

Jsem šťastná, že žiju v době, kde mám možnost se svobodně vzdělávat, kde je mi umožněno intuitivně volit slova. V současné době bych byla ochotna bojovat za přímé kroky ke snížení hrozby klimatické krize. Je tu s námi už několik let a nerozumím tomu, proč to stále někteří lidé přehlíží, anebo dokonoce nevěří, že se v nějaké krizi nacházíme. Ano, samozřejmě, že je nám v tomto světě krásně, ale na úkor čeho? Odpovězme si sami…potřebujeme tolik majetku, nespočet druhů potravin a plýtvání všeho? Byla bych štastná, kdyby se svět co nejrychleji vzpamatoval a začal se zamýšlet nad budoucností svou, ale ale také dalších generací.