Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci věříme, že odkaz listopadu 89 je stále živý. Zároveň jsme si vědomi generačního i historického vývoje – vždyť i většina našich studentů a studentek zná zlomové okamžiky přerodu totality v demokracii už jen z druhé ruky. Jako společnost dnes čelíme výzvám, které se těm listopadovým mohou zdát na míle vzdálené, stejně tak v nich lze hledat dějinné paralely – postfaktická politika, digitální propaganda, polarizace společnosti…
Ať už patříte do škatulky zoomer, mileniál nebo jste cinkali klíčema na náměstí, položte si otázku, pro co byste dnes riskovali ránu obuškem.
A podělte se s námi o odpověď. Každý pohled se počítá. Pojďme společně oslavit listopadový odkaz digitálním setkáním.
Díky, že společně s námi reflektujete minulost i výzvy současnosti.
86 reakcí na „Za co bych dnes riskoval/a obuškem přes záda?“
Riskoval bych za svobodu studia. Dnes může studovat každý a je to lepší než když kvůli tomu aby člověk studoval musel mít někoho z rodiny ve straně. Riskoval bych taky za svoji víru! Za svobodu a demokracii!
Svátek 17. listopadu mi připomíná, že ani jako student se nemám bát vystoupit za to, co považuji za správné. Jsem vděčná za to, co lidé dokázali před námi a nechci na to zapomenout.
Přijde mi, že v dnešní době za nic obuškem nedostaneme. Máme tolik možností. Možná bych to obrátila a řekla, že bysme někdy měli dostat políček za to, co neděláme, jak z dnešních možností, které nám svoboda nabízí, netěžíme.
Za svobodu pro nás a pro další generace.
Práva zvířat + životní prostředí
Za to abych v ŠJ nemusel jest hnusnou koprovku, brrr
Aby si děti měly kde hrát.
Mě vůbec nenapadá, za co bych se měl dnes nechat být obuškem přes záda. Máme se docela dobře. Ale co Bečva???!!!
Moje mamka je na většině fotek z 80. let s pletacími jehlicemi v rukou a s klubkem vlny v klíně. Když jsem se jí ptala, proč pořád štrikovala, odpověděla, že „za komoušů někdy nešlo skoro nic jiného dělat“.
Mám silnou touhu nikdy neplést.
opletal zije!