Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci věříme, že odkaz listopadu 89 je stále živý. Zároveň jsme si vědomi generačního i historického vývoje – vždyť i většina našich studentů a studentek zná zlomové okamžiky přerodu totality v demokracii už jen z druhé ruky. Jako společnost dnes čelíme výzvám, které se těm listopadovým mohou zdát na míle vzdálené, stejně tak v nich lze hledat dějinné paralely – postfaktická politika, digitální propaganda, polarizace společnosti…
Ať už patříte do škatulky zoomer, mileniál nebo jste cinkali klíčema na náměstí, položte si otázku, pro co byste dnes riskovali ránu obuškem.
A podělte se s námi o odpověď. Každý pohled se počítá. Pojďme společně oslavit listopadový odkaz digitálním setkáním.
Díky, že společně s námi reflektujete minulost i výzvy současnosti.
86 reakcí na „Za co bych dnes riskoval/a obuškem přes záda?“
Za život bez cenzury a volnou diskuzi názorů, které nejsou předmětem mainstreamu.
Za chození s teplákama na veřejnosti!
Tí mladí za nás vystreli prázdne ruky,
za nás boli bití, za naše mlčanie,
po našich uliciach odvtedy prešli veky
a zaznelo zlému posledné zvonenie.
Vystrime s nimi všetci prázdne ruky,
a bude v nich naša budúcnosť,
na našich uliciach podajme si ruky,
neviery a strachu už ozaj bolo dosť.
(Sľúbili sme si lásku, hymna Nežnej revolúcie- Ivan Hoffman)
Tak sľúbme si lásku, bez rozdielu pohlavia, veku či spoločenského postavenie. Sľúbme si vravieť pravdu len, ..ak oni majú moc, my máme pravdu. Sľúbme si vydržať, aj keby nám hrozili ,,obuškem přes záda“.
Sľúbme si spolu nový deň.
Za svobodu. Za možnost volby. Za lidskost.
Za pravdu.
Za práva zvířat, a hlavně za životní prostředí. Tu planetu máme jen jednu, važme si jí!
za svobodu
Poslali jsme Rudé zpět na východ, vrátili se ze západu, podlejší, manipulativnější s novými „dobrými úmysly a vyššími zájmy“. A většina lidí jim to žere. 32 let od revoluce postupně klesáme tam kde jsme byli.
Za to, aby se lidé ze strachu z minulého režimu nebránili typicky „levicovým“ hodnotám. Společenská solidarita nemusí nutně znamenat komunismus, natož totalitu. Za to, abychom všichni měli práva stejná. A taky za to, aby si to přálo co nejvíce lidí.
Jsem žena. Jsem svobodná.
Jsem Češka.
A jsem studentka.
Pro tyto věci mohu žít,
pro ně se nechám i zbít,
ale nedokáže mi je NIKDO NIKDY vzít.